Mýtus o dálnici do Vídně

Dálnice z Brna do Vídně. Mýtus, pohádka, tragikomedie. Každé volby slyšíme to stejné, pro všechny je to priorita. Co se ale reálně s touto stavbou děje a proč jsme se od roku 1996 z Pohořelic neposunuli ani o metr?

Nejlepší bude si celý problém ilustrovat na jednom konkrétním úseku. Pojďme se podívat například na stavbu obchvatu Mikulova. Tento úsek, který je obecně vnímán jako nejjednodušší část budoucí dálnice, je nejblíž k zahájení stavby. Územní rozhodnutí na obchvat Mikulova trvalo od zahájení řízení 15 měsíců a mělo 250 stran. K tomuto bylo vypracováno 800stránkové odvolání. Žalobu jako první smetl ze stolu Krajský soud v Brně, následně také Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost proti rozsudku soudu krajského. Ministerstvo životního prostředí také potvrdilo výjimku týkající se ochrany zvlášť chráněných druhů živočichů a rostlin. Následně šla celá věc až k Ústavnímu soudu a ten potvrdil předešlý rozsudek Nejvyššího správního soudu.

Krajský úřad tedy stavbu povolil a s námitkami proti se vypořádal. Hotovo, vyřízeno. Tedy, ne tak docela. Teď je na řadě další kolečko týkající se stavebního povolení.

Celý článek na: https://soska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=751579